Začaly prázdniny

Příměstský tábor pro děti začal v pondělí výletem do lanového centra v Mariánských Lázních.  Je to koutek přírody, v němž najdou vyžití děti od nejmenších až po ty velké. Nám svěřené děti nejvíce zaujala, jak už to bývá, voda. Mezi dvěma rybníky je soustava výpustí a hrází, které mohou přestavovat. Vznikají tak tůně a potůčky různých směrů a tvarů. Hrátky s vodou děti móóóc bavily, ale nepovšimnuto nezůstalo ani lanové centrum s překážkovou dráhou a lanovkou. Po sportovních výkonech přišlo na řadu opékání buřtů.

V úterý jsme se sešli na vlakovém nádraží, nastoupili do vlaku a odjeli směrem na Jirkov. Po dvou hodinách jsme stanuli na jirkovském náměstí, které v tento den žilo duchem poezie. Ještě než jsme se vydali na prohlídku zámku Červený Hrádek, měli jsme možnost navštívit Muzeum Jirků a jirkovské podzemí. Málokomu je známo, že 10m pod jirkovským náměstím je spleť pískovcových sklepů. Hustá síť chodeb vznikla již ve středověku, původně sloužily jako sklady a nyní jsou přístupny veřejnosti.

Dětem se oba výlety líbily. A kam se podíváme příště?

                                                              Hana Soukupová

Žila, byla jedna úžasná princezna, která byla tuze hodná, pracovitá, milá, krásná a skvěle vařila.

O princezně se doslechl drak Čulibrk. A protože byl veliký mlsoun, ale vařit neuměl, rozhodl se, že princeznu unese.

Hned v pondělí princeznu unesl do své jeskyně. Princezna musela vařit, péct a smažit, občas drakovi zpívala ukolébavky, vískala ho mezi šupinami, zametala jeskyni a čas od času musela jít nakoupit.

Protože se drakovi moc nelíbilo, že princezna od něho odchází a protože na tržiště to bylo daleko, posazoval si ji na záda a odnesl ji vždy nedaleko tržiště.

Na tržiště nemohl, lidé by se ho báli a princeznu by neměl kdo obsloužit, jelikož by všichni utekli, v panice by rozházeli všechno zboží a spousta dobrot by se zničila.

Jednoho dne uviděl princeznu potulný hudebník a princezna se mu velice zalíbila. Složil o ní několik krásných písní a jak ty písně zpíval, čím dál víc chtěl princeznu znovu vidět. Čekával na tržišti každý den a těšil se, že už jistě brzy zase přijde. Když se dočkal a princezna se objevila, byl celý rozradovaný. Hned se rozhodl, že princeznu vystopuje a bude se jí dvořit. Netušil ale, že za městskou branou, v údolí, kam není vidět, na ni čeká drak.

Jakmile se drak zvedl do oblak, vyrazil za ním. Jenže drak to vzal zkratkou přes sedmero hor, sedmero bažin a sedm cest a milému muzikantu se opravdu nedařilo držet s ním krok.

Protože i my si určitě myslíme, že by princezna neměla dělat drakovi hospodyni, budeme ve třech následujících dnech muzikantovi pomáhat, aby princeznu našel a od draka ji odvedl.

A tím nám začaly poslední tři dny příměstského tábora. Od půl osmé ráno až do čtyř hodin odpoledne děti plnily různé úkoly, soutěžily a pomáhaly odvést princeznu od mlsného, ale hodného draka.

 Ve středu zdolaly několik hor v podobě překážkové dráhy, kterou nejrychleji a s přehledem horolezce zvládla Eliška. Zahrály si na hřišti s míčem a tím trénovaly na soutěž o ostrostřelce, procvičily paměť v „kimovce“, aby našly cestu zpět od draka. V této disciplíně s velkým náskokem vedl Jiřík. Zaskočili jsme si na zmrzlinu, děti si zaskákaly na trampolíně, ale hlavně vyzdobily dračí sluj, aby se drakovi po princezně tolik nestýskalo. Hvězdy hýřily barvami a děti si je s radostí hned ve středu odnesly domů. Finálnímu výrobku předcházela řada nezdarů, ale protože máme děti, které se jen tak nevzdávají a Janička měla dostatečnou zásobu barevných papírů, vše se nám podařilo dokončit. Nejmenší spotřebu papírů (nepokazil ani jeden) měl Martin a byl vyhlášen Šikulou.

Ve čtvrtek jsme pokračovali ve vyrábění, ale tentokrát děti vyrobily korále pro princeznu, aby od muzikanta něco dostala. Přestože většinu tvořili kluci z druhé třídy, tato činnost je zaujala natolik, že ještě ve čtvrtek měli všichni korále hotové prakticky bez mojí nebo Vojtovy pomoci a Martinova maminka se jimi hned v pátek zkrášlila a moc je chválila. Později děti překonávaly bažiny na cestě za princeznou pomocí chůd a novin. V této soutěži vedl bez problémů Roman. Děti se také poslepu vydaly na dlouhou cestu temnými skalami. Cesta byla vyznačena provázkem a děti se musely řídit Vojtovými instrukcemi. Všem se podařilo cestu zdolat a už se těšily na další trénink, kdy bylo nutné natrénovat orientaci v tmavé sluji a i to se setkalo s velkým zájmem. Úkolem bylo opět poslepu vyrazit z určeného místa a tentokrát bez jakékoliv pomoci obejít určený bod a vrátit se na stejné místo, odkud vyrazily. Všichni byli úspěšní i v této nezvyklé disciplíně.

V pátek nám začal poslední a nejteplejší den. Všichni jsme se hned ráno vydali na hřiště, kde na děti čekala celá řada dalších soutěží. Bylo potřeba natrénovat hod na cíl v tmavé sluji, takže poslepu, tady byl jistě nejlepší Vojtík, v hodu na koš jednoznačně zvítězila Karolína, která z pěti pokusů vhodila pět košů. V přímém kopu na branku byla situace nerozhodná, ale děti by jistě draka porazily i v této disciplíně. Také nás čekalo překvapení, protože Eliška pro ostatní připravila překážkovou dráhu, kde si všichni vyzkoušeli většinu z dřívějších soutěží. A tak museli zdolat cestu po provaze, přejít bažinu po novinách, proběhnout slalom na chůdách. Eliščina dráha měla velký úspěch.

Během těch tří dnů nás samozřejmě provázely deskové hry, hlavolamy, fotbálek, stavění z písku, naučili jsme se, že víc hlav víc ví, dvakrát jsme si zašli i na oběd, povídali jsme si o všem možném, zahráli si „basket“ … a myslím, že když se v pátek rozdávaly diplomy, leckteří by si tábor ještě rádi prodloužili.

Jana Krapfová